Mé látkové mateřství

S blížícím se porodem jsem samozřejmě začala připravovat výbavičku, jejíž nedílnou součástí jsou také plenky. Neměla jsem ještě žádné zkušenosti, a proto jsem nakoupila více značek. Ověšena balíky jsem se vydala domů a po příchodu zjistila, že ani nevím, kam je uložím. Buď mi tu někde budou stát balíky plen, nebo budu muset pořád lítat do obchodu. A co teprve použité plenky, které ještě navíc moc nevoní. No nic, budu je brát při cestě do obchodu pro další balík plen. Ale co ta spousta odpadu, která přijde do přírody? Začala jsem se ptát, jestli by to nešlo jinak. Odpověď byla jasná, až se s miminkem trochu sžiju, začnu dávat látkové pleny.

Odhodlaná jsem svůj plán sdělila pár kamarádkám, které už děti mají. Pokaždé jsem ale dostala odpověď, ať neblázním, že budu ještě ráda za jednorázovky, protože budu mít i bez praní plenek práce s dítětem až nad hlavu. Tak jsem od plánu látkovat zase upustila s tím, že uvidím potom.

Narodila se nám krásná dcerka. Pár hodin po porodu mi ji vrátili s tím, ať ji přiložím k prsu a potom přebalím. Tolik jsem se bála s tím malým drobečkem hýbat, že prvních pár přebalení pro mě byla lehce stresující záležitost. Na látkové plenky jsem tedy ani nepomyslela, to přeci musí být ještě těžší.

Po příjezdu z porodnice se mi začalo tvořit opravdu hodně mléka. Bylo zkrátka všude. Jednorázové prsní vložky jsem samozřejmě měla připravené, než se mi ustálí laktace. S domněnkou, že to bude brzy, jsem kupovala další a další balení, ale žádná změna nepřicházela. Na internetu jsme narazila na látkové prsní vložky a zvažovala jejich koupi, jestli to má vůbec ještě cenu. Rozhodně to cenu mělo, používám je už půl roku a občas se stane, že jsem vážně ráda, že je mám.

Každopádně o jeden pytlík odpadu za pár dní bylo méně, ale s plenkami se do popelnice pořád běhalo. No tak aspoň vyběhám ta kila, co mi po porodu zůstala. Jenže to nebylo to, co mě trápilo. S každým pytlem plným plen jsem myslela na to, jak leží někde na skládce dalších 200-400 let. Mohlo by se říct, že plenkovací období trvá přibližně jen dva roky, to se ztratí, ale tak to není. Dítě za rok vyprodukuje až jednu tunu odpadu, což je 2x více, než průměrný občan ČR. Na jejich výrobu se také spotřebuje velké množství surovin jako dřevo, voda, ropa …. I jejich transport je ekologicky náročný. Vrátila jsem se tedy k původnímu plánu a začala se poohlížet po různých látkových plenách.

Mamka mi ze sklepa vytáhla klasické bílé čtverce a začala mi popisovat, jak se to dělalo. Koukala jsem na ní s hrůzou v očích. Přece jen po používání jednorázovek bylo pro mě téměř nepředstavitelné tolik práce. Hledala jsem tedy na internetu různé značky. Bobánek mě zaujal krásným vzhledem. Důležité pro mě bylo i to, že většina plenek má šedý vnitřek, nemusím se tedy bát skvrn. Systém AIO vypadal celkem jednoduše, žádné vkládání a rovnání ničeho. Dalším plusem byla přijatelná cena. Rozhodla jsem se jít do toho naplno a abych z toho nevycouvala, pořídila jsem si rovnou celou sadu na kompletní látkování.

Když přišla, byla jsem nadšená. Dcerka měla něco přes 4 kila a mě zbývalo několik balíků jednorázových plen, takže jsem plánovala začít, až bude mít 5 kilo a já pleny doberu. Za tu dobu jsem z toho byla trochu nervózní. Bude to bude moc náročné? Budu mít nějakou volnou chvilku? Může to být tak snadné, jako používání jednorázovek? Obavy ale byly zbytečné, po pár přebaleních to pro mě bylo stejné jako dřív. Pořídila jsem si uzavíratelný koš na skladování použitých plen, na víko jsem kápla pár kapek éterického oleje, a dokonce byla u přebalovacího pultu cítit vůně.

A obávané praní plen? To mi zabralo snad ještě méně času, než vynášení odpadu z plen jednorázových. Použitou plenku dám do koše hned vedle pultu, případnou stolici zachytí separační plenka, která je 100% rozložitelná, takže ji můžu spláchnout do záchodu, případně dát na kompost. Večer dám plenky do pračky, první nechám vymáchat a pak vyperu na 60°C.  Po praní je pověsím a ráno je většina z nich suchá (požívám různé typy, schnou jinak dlouho) a celý den se nemusím o nic starat. Jak jednoduché, stačilo jen se nebát a vyzkoušet.

Se zájmem o látkové pleny jsem také zjistila, že ty jednorázové jsou zatěžující nejen pro životní prostředí, ale nejsou nejlepší volbou ani ze zdravotního hlediska. Na výrobu savého jádra se používá buničina, vyrobená z celulózy, která se při výrobě bělí pomocí oxidu chloričitého. Tato metoda je sice oproti té předešlé, ke které se používal chlór, šetrnější. Významně redukuje množství sloučenin chlóru, uvolněných do prostředí, a tak snižuje vznik dioxinů, které mohou ovlivňovat reprodukční a imunitní systém. Jsou toxické pro vodní organismy, hromadí se v jejich těle, tudíž v celém potravinovém řetězci, a dokonce mohou být karcinogenní. Není však zcela bez chlóru.

Další škodlivou látkou je například tributylcín, který je toxický pro vodní organizmy a poškozuje imunitní systém. V plenkách je sice obsažen pouze v malém množství, ale když mu je citlivá dětská kůže vystavena téměř pořád po dobu přibližně dvou let, určitě to není opomenutelné.

Pak také polypropylen a polyethylen - plasty, vyrobené z ropy, které sice zajistí, že plenka neproteče, ale zároveň brání přísunu vzduchu, což v plence způsobuje vysokou vlhkost, kvůli které mění pokožka svoje pH, daří se v ní bakteriím a plísním. Vznikají opruzeniny a různé dermatitidy. I z tohohle hlediska jsem ráda, že tomu svoje miminko nevystavuji.

Na závěr bych se chtěla ještě podělit o své radosti z látkování. Říkám si, co se to stalo, že důvodem mé radosti jsou plenky, ale tak to v mateřství chodí. Každé potěšení přeci je potěšení. Nejen že se nenápadně nesnažím oddalovat přebalování ještě aspoň o minutku, abych každou plenku řádně využila, takže přebaluji prostě hned, když je potřeba a dcerka je v suchu. Můžu si vybrat ze spousty motivů (mám i své oblíbené, které dávám nejraději). Nemám každý měsíc další a další výdaje za plenky. Ale hlavně jsem na sebe pyšná, že nezatěžuji planetu a dělám to pro zdraví své dcery. Takže vždy, když mám možnost říct, že používám látkové plenky, hned ji s hrdostí využiju

Spokojená maminka Mariana